Translate

středa 18. dubna 2018

Quilt pro soutěž Roční období

V tomto roce, tj. v roce 2018, bylo na mezinárodní výstavě Prague patchwork meeting vyhlášeno pro art quilty soutěžní téma Roční období. Jednalo se o volnou tvorbu, nikoliv o klasický patchwork. Kdo mě znáte, tak byste u mě stejně klasický patchwork neočekávali. Ale třeba překvapím, protože pro příští rok byl v soutěži klasického patchworku vyhlášen blok Drážďanský talíř a ten by mě i lákal, protože se dá zpracovat dost moderním způsobem s množstvím barev a není s ním tolik práce jako s letošní Bouří na moři. Ale to opět předbíhám.

Jak jsem psala o několik článků zpět, rozhodla jsem se soutěže Roční období zúčastnit a zveřejnila jsem také fotku detailu jako ochutnávku.
Dnes mi dorazil balík s quiltem zpět domů, tak jsem ho mohla nafotit a jak jsem slíbila, ukázat ho celý. Někteří z vás ho možná na výstavě zahlédli, tak to pro vás nebude nic nového, ale ne všichni se výstavy zúčastnili a ne všichni zúčastnění ho nutně museli vidět. A také ho zde samozřejmě musím ukázat, aby byl kompletní souhrn mé práce. Nemám žádné jiné místo, kam bych si ukládala fotky, nepočítám-li fakt velký balík fotek uložený v počítači, kde se po čase už sama nemůžu vyznat.
Když hledám něco konkrétního, co jsem dělala, kouknu na blog. Když chci zákazníkovi ukázat, jak by mohlo vypadat, co si přeje, odkážu ho na příslušný článek s fotkou na blogu. Je to pro mě vlastně taková knihovna, do které si místo knih ukládám své výrobky a kde podle potřeby mohu listovat. Nemůžu proto vynechat ani tento quilt, protože by mi v mé knihovně chyběl.

V době, kdy jsem tento quilt vymýšlela, jsem měla černobílé období (už přešlo). Je proto jasné, že se mi tyto dvě barvy v hojné míře dostaly i do quiltu. Protože se jednalo o roční období, nevystačila jsem s nimi a musela je doplnit o další barvy. Když nad tím tak přemýšlím, dalo by se vyjít jen s černou a bílou, musela bych jen vymyslet úplně něco jiného, nějaké konkrétní výjevy, které by vyjadřovaly roční období obrazem, nikoliv barvou. Takže ano, šlo by to, ale touto cestou jsem se neplánovala vydat. Namísto toho jsem prostě přidala ke každému ročnímu období dvě barvy, které ho dle mého názoru vyjadřují. Berte to tak, že jsem k tomu přistupovala s jistou mírou umělecké licence, protože ano, vím, zima zrovna nehýří lila barvou. Ale lila je taková chladná, tak jsem ji jednoduše pro své účely povýšila na barvu vyjadřující zimu.
Mohla bych samozřejmě použít více barev, ale chtěla jsem vždy dvě proto, že vedle čtyř dominantních prvků jsou kolečka vymalovaná barvou a pro každou stranu jsem použila jednu barvu, dohromady tedy dvě.

Quilt jsem si naplánovala, vytvořila sendvič a nakreslila 4 tvary (nevím, jak je nazvat), pro každé roční období jeden. A začala jsem quiltovat. A pak jsem quiltovala. A quiltovala. A quiltovala ... Musím se přiznat, že mě to už přestalo bavit. Když jsem po dokončení quiltu jela do Klecan, kde jsem měla kurzy, tak jsem si tam uvědomila, že jsem vyloženě nadšená, že ten den nemusím quiltovat a vedení kurzu byl pro mě úžasný odpočinek! Tak tolik asi k vlastnímu volnému quiltování.

Velké prvky jsem vynechala, jen jsem je několikrát obtáhla černou nití, aby se zvýraznily. A když jsem měla hotové quiltování, tak jsem zjistila, že kvůli proquiltovanému okolí se vynechaná látka nakrabatila. Dost nehezky. Takže co dál? Nejdříve jsem ji vymalovala textilními barvami, abych zjistila, jestli to nebude lepší. Nebylo. Takže nastoupila varianta trapunto. Zezadu jsem nastřihla malý otvor a všechny dominantní prvky vycpala rounem. Díky tomu působí plasticky, ale jedná se vlastně o takovou z nouze cnost. Ale jinak budu samozřejmě tvrdit, že to byl umělecký záměr.

I přes tyto útrapy se porotě můj quilt líbil a ocenila ho krásným šestým místem. A zde už je.











Ročník 2018 je za námi a mně už samozřejmě v hlavě běhá spousta nápadů. Jak jsem psala výš, připadá mi zajímavé i téma pro klasický patchwork, kterým je blok Drážďanský talíř, tématem pro kreativní soutěž (art quilty) je Písmo na quiltu a i povinné použití juty v art quilt klubu vypadá zajímavě. Abych ale všechno stihla, musela bych se hodně polepšit a opustit svůj nedobrý zvyk dělat věci na poslední chvíli. Tak se necháme překvapit, jestli se mi to povede. 

Hezký večer všem
Jana

středa 4. dubna 2018

Sada na jaro

V klubu Růžový panter na Fleru opět soutěžíme. Tentokrát jsme se v klubu rozhodli, že vyhlásíme soutěž pro zájemce z celého Fleru, ne pouze pro členy klubu. Tématem bylo "Jaro, klíčení" a dostali jsme vzorové fotografie, kterým mělo odpovídat barevné ladění výrobku i jeho fotografie. Vše se mělo nést v hnědo-zelinkavé barevnosti. Prostě první rostlinky, které vylézají ze země.

Poté, co jsme soutěž vyhlásili, všude nasněžilo a zamrzlo. V takové situaci se fakt blbě fotí klíčení. Možná malé věci vyfotíte, protože si za ně dáte třeba fotku z kalendáře jako pozadí. Větší věci se takto ale fotí těžko. Proto jsme uzávěrku soutěže posunuli na 1. dubna, a i když se sice venku (alespoň u nás) neobjevilo příliš zeleně, alespoň zmizela bílá, která situaci velmi komplikovala.

Zelinkavou barvu mám moc ráda a často ji používám, třeba v kombinaci s hodně tmavomodrou nebo třeba s fialovou. Tentokrát jsem ji tedy podle zadání zkombinovala s hnědou a rozhodla se ušít kabelku. Už jsem dlouho žádnou nedělala, tak jsem na ni dostala náladu. A protože se mi barevná kombinace moc líbila, ušila jsem ke kabelce ještě dvě taštičky, jednu zelenou a jednu hnědou, každou vždy s kontrastním prošíváním.

Kabelka je malá crossbody na základní věci a taštička se do ní tak akorát pěkně vejde.
Pokud byste chtěli zjistit přesné rozměry kabelky i taštiček, najdete vše rozepsané v mém obchodě na Fleru.

A kdybyste chtěli hlasovat v soutěži, pro kterou kabelka vznikla, tak můžete do neděle 8. dubna zde.









Hezký večer
Jana

pondělí 2. dubna 2018

Běhoun na jaro

Nemoc mě na nějakou dobu vyřadila z provozu a tak jsem ani nestihla ušít nový běhoun, který jsem slíbila mamince k březnovým narozeninám. Protože jsme ale odložili i společnou oslavu, dostala jsem ještě šanci a ve středu, když už jsem byla schopná vylézt z postele, jsem se pustila do práce, abych na oslavu nepřijela s prázdnou.

Sice jsem ještě nebyla úplně OK, ale u stroje to kupodivu nevadilo. A tak jsem seděla, quiltovala, lemovala a najednou jsem držela v ruce hotový běhoun, který ani nevím, jak vznikl. Výsledek byl sice trochu jiný, než jsem plánovala, ale to se tak občas stává.

Měla jsem v plánu, že středem běhounu se potáhne výrazná žlutooranžová smyčka, které jsem chtěla docílit tím, že se budou v některých místech hodně křížit nitě. Bohužel jsem měla k dispozici jen slabé nitě a nejsem si jistá, jestli bych žádaného výsledku docílila silnějšími nitěmi. Spíše ne. Asi bych toho dosáhla jen našitým šikmým proužkem natvarovaným do příslušné smyčky. Ale to jsou ty zkušenosti, které člověk postupně získává a v budoucnu pak třeba někdy zužitkuje.

Prostředkem se tedy táhne nepravidelná vlnovka quiltovaná žlutooranžovou nití a okolí je pak quiltované béžovou nití. Výsledek mi připadal poněkud nevýrazný, ale když jsme s maminkou ubrus daly na stůl, tak jsem zjistila, že výsledek působí elegantně a vůbec není na škodu, že tam není nic výrazného. Naopak. Lemování v žlutooranžové barvě mi přišlo dostatečně výrazným prvkem, který béžovou oddělil od stolu a pěkně quilt orámoval.

Protože jsem ubrus fotila o víkendu, kdy byla na stole už nachystaná velikonoční vajíčka na ozdobu, musím blog uveřejnit dnes, aby byl ještě aktuální. A jen tak mimochodem, vajíčka jsem malovala kdysi dávno a maminka si je už dlouhé roky schovává a každé velikonoce znovu vystavuje. Jsou samozřejmě vyfouknutá, namalovaná akrylovými barvami (temperky se loupou) a zdobená špendlíkem namáčeným do rozpuštěného včelího vosku, který jsem podle potřeby obarvila kouskem barevné voskovky.

Ubrus je samozřejmě šitý z mých ručně barvených látek a velikost je cca 40 x 135 cm.









Přeji všem krásný zbytek Velikonoc
Jana

sobota 17. března 2018

Stačí malá změna (quiltování)

Ještě stále mě neopustilo černobílé období, které se projevilo i na quiltu vytvořeném pro PPM. A to znamená, že tu mám opět černý quilt na bílém podkladu. Ale aby to nebylo pořád jen o těchto dvou barvách, doplnila jsem do jednoho polštáře červenou. To už je pokrok. Chtěla bych říct, že už přijdou zase barvy, protože zrovna koukám na připravený top ke quiltování v krásné jarní zelené, ale také mi padlo oko na nachystané díly na černý sedák, pro který pro změnu chystám bílý quilt. Takže nebudu nic předjímat a už vůbec ne slibovat.

Zase si ale říkám, že už by mé černobílé variace vydaly na kolekci, kterou bych mohla nazvat jak jinak než "Černobílá". A je výhodou, že tyto černobílé kousky se dají libovolně kombinovat a když k nim člověk přihodí něco ve výrazné barvě (třeba právě tu chystanou jarní zelenou), vypadá to nádherně. A stačí pak mít pár kousků v barvách a podle nálady je k černobílému základu vyměňovat. Není pak problém mít jeden den interiér do červena, druhý den do oranžova a třetí den třeba do zelena.

Kromě barev mě občas také mě chytne nějaký vzor, který pak chvíli hojně používám, než přesedlám na další nebo na jeho kombinaci s jinými vzory. Tentokrát se jedná o prvek, který jsem využila již na svůj první linoryt, tedy tisk na látku. To bylo v době, kdy se mi porouchal stroj a já jsem měla chuť něco tvořit. Někdy tento prvek využívám ve svém free-form qultingu (směs různých vzorů, jak přijdou pod ruku) a teď jsem ho využila celoplošně. Nejdřív černou nití na bílém podkladu, pak červenou na bílé doplněnou o černé bublinky. A protože je možné tento vzor různě obměňovat, nakreslila jsem na papír několik variant, abyste viděli, že stačí malá změna ve vzoru a dostanete zcela jiný výsledek.








A zde je pár variant vzoru, jak mě postupně napadaly.

Tato varianta je pro mě základní a od ní se pak odvíjejí další. Oproti hotovému polštářku je zde jen jedna obvodová linka, takže jak vidíte, na polštářích je další varianta.


Když linky jdoucí od kraje ke středu zahustím, dostanu tuto variantu vzoru, která je velmi pěkná, ale také velmi pracná. Tento zahuštěný vzor jsem použila zde na taštičce, proto mohu o jeho pracnosti při šití psát z vlastní zkušenosti. 


Zde je navíc vyplněný střed (hustým prošitím) a máme další variantu. Stejně tak je možné vyplnit střed u řídké varianty a jak vidíte na fotce druhého polštáře, tam jsem vyplnila střed u varianty s dvojitou obvodovou linkou. Střed jsem vyplňovala proto, abych vzor zvýraznila a červená se na polštáři stala tou dominantnější barvou. 


Zde je vzor z první kreslené varianty, jen jsem do něj přidala ještě jedno "kolečko" mezi středové a obvodové.



A tady jsem opět jen vyplnila střed.



Tato varianta je má oblíbená, je to stejný vzor, jako na druhém kresleném obrázku, jediným rozdílem je zde střed. Zatímco na druhém obrázku je středový kolečko malé, zde je střed velký a jak vidíte, jen změna tohoto malého detailu naprosto změní vyznění vzoru. U této varianty jsem střed nevyplňovala, protože se mi naopak líbí ten prázdný nevyplněný prostor, který bude u skutečného quiltu (nejen kresby) krásně plasticky vystupovat.


Jak vidíte, není potřeba se učit spoustu různých vzorů. I z jednoho základu je možné různými malými obměnami dosáhnout různých a často i naprosto odlišně působících výsledků.

Přeji krásný večer
Jana

čtvrtek 8. března 2018

Souhrn kurzů v prvním pololetí 2018

Ačkoliv jsem koncem minulého roku plánovala omezení kurzů, protože jsem z častého přejíždění sem a tam byla dost unavená, nějakým záhadným způsobem se stalo, že mám opět vypsané kurzy v různých částech republiky. Možná je to i tím, že při přípravě quiltu na Prague Patchwork Meeting jsem tak intenzivně quiltovala, že jsem se na kurz do Klecan, který se konal před dvěma týdny, vyloženě těšila. I když se to možná zdá neuvěřitelné, odpočinula jsem si tam.

Nejspíš to bude tím, že potřebuji aktivity střídat. Nebavilo by mě jen quiltovat nebo šít a nebavilo by mě dělat jen kurzy. Ostatně bych ani jen kurzy dělat nemohla, protože bych na nich neměla co učit. A určitě se zájemci o kurz nejdříve kouknou na to, co tvořím, aby zjistili, zda má smysl se vůbec na kurz hlásit. Já bych to tak určitě udělala.

Prostě se obě činnosti vzájemně doplňují, protože můžu tvořit, co chci, učit se nové věci, aplikovat nové nápady a dál to pak můžu předávat na kurzech, kde je pro mě příjemné setkávání s vámi. Občas přece jen potřebuju vypadnout mezi lidi.

Takže jsem vypsala další kurzy, některé z vlastní iniciativy, o některé jsem byla požádána a tak se to nějak nahrnulo.

Jako tradičně se jedná o kurz volného quiltování,



které můžete navštívit

20. 5.          v Klecanech u Prahy
26. 5.          v Opavě
2. 6.            v Českých Budějovicích
8. 7.            v Zahrádkách (nedaleko Jindřichova Hradce)
14. 7.          v Brně



Kurz barvení látek budu pořádat



19. 5.           v Klecanech u Prahy
7. 7.             v Zahrádkách
28. 7.           v Nedvědici


A k tomu jsem na 15. 7. přidala do Brna jeden kurz Můj první art quilt.



Všechny informace ke kurzům najdete pod záložkou "Kurzy". U každého termínu je uvedena přesná adresa místa konání a také tam najdete proklik na přesné informace ke kurzu. A kdyby informace nebyly dostatečně přesné, pak jsem vám samozřejmě k dispozici na mailu nebo na telefonu, které najdete pod záložkou "Kontakt".

Přeji všem hezký den a těším se na setkání s vámi.
Jana




pondělí 26. února 2018

První kurz "Můj první art quilt" je za námi

Včera v Klecanech u Prahy proběhl první kurz, který jsem nazvala "Můj první art quilt". Sama jsem byla napnutá, jaký kurz bude a jaké budou výsledky. Nemáme totiž naplánované nic konkrétního, co budeme tvořit kromě toho, že to bude art quilt šitý za použití aplikací. Všechno vzniká intuitivně na místě.

V informacích ke kurzu jsem napsala, aby účastnice nechodily s nějakou konkrétní představou a nechaly všechno až na momentální pocity na kurzu. Ale protože obyčejně chceme mít vše pod kontrolou, přišla téměř každá s nějakou konkrétní představou. Když se ale ponořily do hlubin svého nitra, aby tam pootevřely dveře ke své kreativitě, začaly najednou tvořit něco zcela jiného, než byla tato jejich původní představa.

Na kurzu jsme samozřejmě probraly i technické detaily, aby bylo možné quilt vytvořit a ty se týkaly především aplikací, naučily jsme se ale třeba také, jak začistit okraj quiltu, pokud nechcete použít klasický lem a jiné věci, které se v průběhu práce vyskytly. To ale nebylo z mého pohledu na kurzu to nejdůležitější. Mým cílem bylo alespoň trochu změnit pohled účastnic na okolní svět, na detaily, prostě na všechno, co vidí kolem sebe. Aby nehledaly a neprohlížely jen hotové výrobky, protože v takovém případě máme tendenci kopírovat. Aby si místo toho prohlížely krásné fotky, obrazy, barevné uspořádání, protože pak se tyto podněty uvnitř nás různě přeskládají a umožní vzniknout výrobku, který bude odpovídat našemu vidění a nebude čistou kopií něčeho, co vytvořil někdo jiný.

Podle mého názoru nejde v životě o to, abychom zvládli dokonale okopírovat nápad někoho jiného. Jde o to, abychom na svět přivedli něco ze sebe. Nikdo jiný nemůže poskytnout právě náš pohled. Ten máme jen my sami. Proto je důležité, abychom si dovolili ho ukázat, abychom věřili, že tento pohled je ten nejlepší, který za sebe můžeme světu dát. Uvědomte si, že vás kolikrát zaujmou nedokonalé ale jedinečné věci daleko více, než dokonalé kopie. Je to právě díky té jedinečnosti, kterou do dané věci vnesl její autor. Tu v kopii nenajdete.

Já se zcela upřimně přiznám, že jsem z kurzu měla velkou radost. Dokonce bych řekla, že jsem se radovala jak malé dítě, když jsem viděla, jak se účastnice pustily do tvoření a přestaly řešit, jestli je to správně nebo ne. Prostě jen tak, pro radost přenášely na látku představu, která se objevila.

Abyste se mohli i vy podívat, co jsme stvořily, mám tu fotky všech pěti quiltů. Nejsou samozřejmě hotové, protože to se nedá za jeden den stihnout. Ale základ tu je, částečně i prošití a všechny účastnice odcházely domů s jasnou představou, jak budou pokračovat v těch částech, na které se nedostalo. Některé si s sebou nesly více práce, protože je třeba nutné ručně zapošít spoustu nitek (strojově nezapošíváme, nevypadalo by to hezky), ale věřím, že každý z quiltů, který tu začal vznikat, bude i úspěšně dokončen. Autorkami zobrazených quiltů jsou účastnice kurzu. Neuvádím u fotek konkrétní jména, protože k tomu jsem si zapomněla vyžádat souhlas, ale pokud byste si je přáli uvést (myslím tím autorky) napište mi prosím e-mail nebo do komentáře a já je moc ráda doplním.

Všem účastnicím děkuji a těším se na další setkání na tomto kurzu, který proběhne v dubnu v Brně.

autor: Libuše Fraňková

autor: Božena Zámečníková

autor: Marie Budilová


autor: Alena Fuhrmanová

A musím ještě dodat, že ve skutečnosti quilty vypadaly mnohem lépe než na fotkách.

Přeji všem krásný den
Jana

pátek 23. února 2018

Kousek quiltu na Prague Patchwork Meeting

Na nějakou dobu jsem se teď odmlčela, protože jsem intenzivně pracovala na quiltu pro letošní Prague Patchwork Meeting. 

Původní zadání, které jsem poprvé slyšela vloni na PPM po vyhodnocení soutěží, znělo "Čtyři roční období". Později bylo zadání lehce upraveno na "Roční období" a podle této úpravy nebylo nutné do quiltu zakomponovat všechna čtyři roční období, stačila třeba dvě, ale mně už se zdálo, že by tam něco chybělo. Proto můj quilt obsahuje všechna čtyři roční období od jara do zimy.

Musím říct, že je můj quilt tentokrát úplně jiný, než byl loňský. Mám teď období, kdy používám převážně černobílou kombinaci a ručně barvené látky zůstávají ležet ladem. Ještě mám v hlavě pár nápadů, co bych chtěla v černobílé kombinaci doplněné třeba kapkou jiné barvy vytvořit, ale už cítím, jak se o slovo začínají opět hlásit barevné (i barvené) látky. Nebráním se tomu, co přichází a tvořím podle toho, co zrovna cítím. Musím přiznat, že to byla úleva, když jsem si dovolila dělat věci podle svých pocitů a ne podle toho, co bych zrovna měla. A jak jsem věděla, co bych měla dělat? Nevěděla. Asi jsem si představovala, co lidé kolem očekávají a podle toho si pak vytvořila názor, co bych měla dělat já, abych jejich očekávání splnila. Myslím, že takto přistupuje ke svému životu spousta lidí a když se nad tím zamyslíte, tak zjistíte, že je to vlastně dost velká blbost. Proč? Protože netušíme, co ostatní očekávají. Jsou to jen naše představy o jejich očekávání. Proto se často stává, že se snažíme udělat někoho šťastným, ale i když jsme udělali vše, co bylo v našich silách, tak se nám to nepovedlo. Nejspíš proto, že každého z nás činí šťastným úplně něco jiného a my nevíme, co to u ostatních je (často to nevíme ani u sebe, že?). Proto jediný člověk, kterého můžeme udělat skutečně šťastným, jsme my sami. A navíc, ač se to možná zdá neskutečné, existuje hodně lidí, kteří ani šťastní být nechtějí. Nemohli by si totiž potom stěžovat, což je jejich hlavní životní náplní. Ale to jsem zase ve svých úvahách odbočila.

Quilt je tedy jiný než vloni a vlastně nevím jaký. Už si začínám zvykat, že pokaždé, když vytvořím něco, na čem intenzivně pracuji, z čeho mám radost, když to vzniká pod mýma rukama, tak najednou po dokončení přijde takový zvláštní pocit. Najednou nevím, jestli to vůbec stojí za to, jestli to mám někam posílat, jestli to mám vůbec někde ukazovat. Nevím, jak to mají ostatní, ale když najednou vidím výsledek mnohahodinové práce, tak si říkám "A to je všechno?"
Stejný pocit mám nyní. Opět nejistota a pocit, že jsme možná měla udělat něco úplně jiného. Ale protože se už znám, tak je mi jasné, že stejný pocit by nastal i u toho jiného. Takže beru co je, nemá smysl se zaobírat tím, co by mohlo být.

Celý quilt vám teď neukážu, abyste byli alespoň trochu zvědaví na PPM. Pak sem dám fotku celého quiltu, i když se mi ta fotka moc nelíbí. Základem celé plochy je drobnější volné quiltování v černé barvě, který na velké fotce zaniká a vypadá to jen jaksi šmouhovatě. Ale co se dá dělat.

Tak zatím dva detaily, léta a zimy a snad mi ho pověsí na PPM. A pokud byste ho tam nenašli, tak se jim nelíbil.




Hezký den
Jana

pátek 9. února 2018

Mám radost

Milí čtenáři i návštěvníci tohoto blogu, ano mám vás rozdělené do dvou skupin, protože někteří chodí jen za fotkami výrobků a někteří si chodí číst. Ale to je teď úplně nepodstatné, protože se s vámi se všemi chci podělit o radost.

Prodejní portál Fler vyhlásil společně s časopisem Instinkt soutěž s názvem "Dostaň se na kreativní výsluní". Mohl se přihlásit kdokoliv z Fleru, podmínkou bylo poslat 4 fotky výrobků, 3 fotky z procesu tvorby, napsat něco o sobě a o svém kreativním snu. Pro vítěze pak jsou připraveny ceny v hodnotě milión korun, ale nejedná se o žádné hmotné věci, s výjimkou fotografického vybavení. Jedná se o pomoc s propagací, grafikou, prostě s tím, aby člověk vylepšil prezentaci svých výrobků a dostal se více do povědomí lidí. Což mě přivádí ke zjištění, že reklama musí být v současnosti opravdu drahá záležitost.

Po vyhlášení soutěže jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám, sebrala jsem odvahu a přihlásila se. A představte si, že mě odborná porota vybrala mezi 41 finalistů.


O vítězi dále budete rozhodovat vy. Návštěvníci Fleru, čtenáři Instinktu, prostě lidé, kteří aktivně udělí svůj hlas.

Protože navštěvujete můj blog, předpokládám, že máte zájem o práci, kterou dělám, a že mi snad i fandíte. Proto si dovoluji vás požádat, abyste mi v případě, že si myslíte, že si to zasloužím, dali svůj hlas. Můžete to udělat jedním nebo dvěma způsoby, nejlépe samozřejmě oběma :-).

Tou první možností je hlasovat na Fleru, tam ale musíte být zaregistrovaní. Na Fleru se hlasuje zde a hlasovat můžete do středy 14. února.

A tou druhou možností je hlasovat prostřednictvím SMS zprávy ve tvaru Instinkt40 na telefonní číslo +420 736 373 737, a to do 22. února.


Co se týká textu v Instinktu, tak vás musím upozornit, že netuším, jak autoři došli k tomu, že žiju ve starém mlýně a mám dva psy. Mlýn nemám a psa mám jen jednoho. Nikde jsem ani žádnou takovou informaci neuváděla, tak opravdu nevím. To jen k častému přesvědčení lidí, že když je to napsané v novinách (časopise), tak to přece musí být pravda. Ne, opravdu nemusí.
Napadá mě jen jediná možnost, jak mohli přijít na mlýn, a to je fotka mé dcery u kachlových kamen, kde představuje Dorotu Máchalovou z pohádky S čerty nejsou žerty (ano, bylo to v minulém článku). Ta skutečně měla mlýn a pak ji odnesl čert. Já mlýn nemám a čert mě snad neodnese.

Všem vám děkuji za to, že můj blog navštěvujete, čtete, že i díky vám se posunuji stále dál a pokud jste se rozhodli, že mi dáte svůj hlas, tak samozřejmě děkuji i za něj.

Přeji vám všem hezký nadcházející víkend.
Jana

úterý 6. února 2018

Do kuchyně

Dnes to bude velmi stručné, což je v poslední době velmi neobvyklé. Vždycky se zamyslím, jestli to občas s délkou textů nepřeháním, hlavně když mi maminka do telefonu při pohledu na nový článek na blogu sdělí "No to je zase slohové cvičení!". Ale nenechám se odradit, když budu mít chuť a hlavu plnou myšlenek, tak určitě zase něco napíšu. Teď mám hlavu plnou toho, abych dodělala soutěžní quilt na PPM, takže čas na jiné dalekosáhlé úvahy není.
Vzpomněla jsem si ale, že jsem zde neukázala jeden jednoduchý a rychlý výrobek, který jsem tvořila ještě před Vánocemi.
Bylo to opět do klubu Růžový panter na Fleru. Jednalo se o výrobek pro tématický blog, kde jsme chtěli ilustrovat vánoční televizní program.
Po dlouhém přemýšlení jsem dostala nápad, že při focení využiju svá kachlová kamna. Jenže jaký k tomu bude výrobek? Nakonec jsem kvůli fotce ušila dvě kuchyňské chňapky. Základem je ručně barvená látka s několika odstíny oranžové, kterou jsem prošila bublinkovým vzorem. Ten jsem ale hodněkrát obšila a díky tomu se uvnitř látka hodně zvedla a vytvořily se krásné boule.


A tady je fotka z kuchyně, abyste o ni nebyli ošizeni. Schválně. Víte jaká je to pohádka, která je v televizi o Vánocích pravidelně?


Dokonce jsem speciálně kvůli ilustraci upekla buchty. Ale nestěžuju si, poctivě jsme je snědly. A jak nám chutnaly!



Svůj účel chňapky splnily, tak si je možná nechám do kuchyně na ozdobu, protože se mi tam barevně hodí.

K hlasování v blogu vás tentokrát nepozvu, protože vyšel o Vánocích a dávno už zapadl mezi záplavou nových blogů. Ale mám pro vás dvě jiné pozvánky.

Tou první je pozvánka k návštěvě a hlasování v blogu klubu Nestejní, kde jsme se potýkali s tématem Procházka secesním Brnem. Blog najdete zde a kromě krásných výrobků inspirovaných brněnskou secesí v něm najdete i fotky secesních domů, které zdobí Brno a o kterých jste dosud třeba vůbec nevěděli.

A tou druhou pozvánkou je pozvánka k účasti v celoflérovské soutěži, kterou vypsal klub Růžový panter. Můžete společně s námi tvořit na zadané téma, kterým je tentokrát zrození, počátek, jaro, klíčení. V soutěži nejde o žádné ceny, jde o radost z tvoření a o nové nápady. A tentokrát i o těšení se na blížící se jaro. Bližší informace k této akci najdete zde.

Hned na začátek roku je to několik výzev (máme ještě nové téma v Nestejných), tak se jdu rychle pustit do práce ať to všechno zvládám.

Přeji všem krásný den, spoustu nových nápadů a radosti z jejich realizace.
Jana

úterý 30. ledna 2018

Procházka secesním Brnem

Už jsem zde na blogu vícekrát zmiňovala, že jsem na Fleru členkou několika klubů, díky kterým vznikly mnohé mé výrobky. Jedním z těchto klubů je klub Nestejní, v němž vyrábíme na určité téma a nezanedbáváme ani fotku hotového výrobku.

V tomto kole jsem měla možnost vybírat téma já ještě s jednou brněnskou členkou. A protože ona je přímo z Brna a já jsem s Brnem úzce spojená (dlouho jsem tam bydlela i pracovala), zvolily jsme samozřejmě téma, které má k Brnu velmi blízko. Možná by se dalo říci, že je podstatou centra města. Je to secese. Kdekoliv se v centru Brna procházíte, stačí zvednout hlavu a uvidíte spoustu nádherných prvků, které zdobí jednotlivé domy. Pokaždé mě fascinuje, že majitelům nebylo líto vydat peníze za výzdobu, která vlastně není vůbec praktická (usazuje se na ní špína a prach) a ani jinak užitečná. A navíc není na první pohled vidět. Když jdete ulicí, o krásné výzdobě nad hlavou opravdu nevíte, dokud hlavu nezakloníte a nezadíváte se pozorně nejméně nad úroveň prvního patra. Pak objevíte spoustu krásných detailů, květinových motivů, ornamentů, různé hlavy a obličeje a další a další prvky, které pocházejí z doby, kdy se lidé kochali krásou a byli ochotni za ni zaplatit. Teď je pro nás důležitá hlavně praktičnost a pak slevy v obchodech. A abych nezapomněla, objednávání levného zboží z Číny.

Vlastně jsem nikdy nepochopila, proč patchworkářky tolik objednávají věci z Číny. Ano stojí to méně peněz. Ale uvědomuje si někdo, že pokud budeme objednávat všechno z Číny, protože je to levnější, tak kvůli tomu zkrachují obchody u nás? Že pak budete chtít zajít do galanterie koupit nějakou drobnost a najednou zjistíte, že tam, kde obchod byl, je už jen prázdná výloha? A další otázka samozřejmě je, proč je zboží z Číny levnější. Samozřejmě proto, že se v Číně nemuseli zabývat jeho vývojem. Stačilo jim jen okopírovat hotový výrobek a rozjet jeho výrobu za pár šupů. Pak ho také mohou i za pár šupů nabízet.

Mám pocit, že naše doba je zdegenerovaná. Důležitější je pro nás vytvářet zásoby věcí které nepotřebujeme, než koupit něco kvalitního, co nám vydrží, čím podpoříme místní prodejce. Ale uznávám, že je v současné době těžké vysvětlovat lidem, že je třeba podporovat místní prodejce, když obecná nálada ve společnosti je proti místním podnikatelům namířená. Když se podařilo velkou část lidí přesvědčit, že podnikatelé kradou a je potřeba jim zavést různá opatření jako třeba EET, která jim v krádeži zabrání.

Víte, já si nemyslím, že nějaká opatření pomohou. Ano, jsou lidé, kteří kradou. A je úplně jedno, jestli jsou to podnikatelé nebo zaměstnanci. A těmto lidem v tom nezabráníte i kdybyste přijali tisíc různých opatření. Vždycky si nějakou cestičku najdou, jak krást dále. Je to prostě v jejich podstatě. Na druhou stranu stále věřím, že je většina těch, kteří jsou poctiví. A těm taková opatření jen komplikují život a nutí je vydávat peníze na něco, co stejně státu žádný užitek nepřinese. Tito lidé jsou pak jen otrávení a znechucení a dost často se může stát, že přijdeme o jejich výrobky, o jejich tvorbu, službu či cokoliv jiného, co přinášejí. A já to vnímám jako velkou škodu. Myslím si, že je potřeba dát lidem možnost, aby ukázali, co v nich je. Aby projevili svoje talenty. Jsem přesvědčena, že je to pro nás pro všechny přínosné. Že je daleko lepší, když člověk pracuje s radostí sám na sebe než když chodí otrávený do nějakého zaměstnání. Jen je potřeba lidem tuto cestu neztěžovat a neházet jim klacky pod nohy. Někde jsem četla zajímavou myšlenku a budu ji parafrázovat - bohatství národa spočívá ve schopnostech jeho příslušníků. Ano, s tím naprosto souhlasím.
Když ale budeme lidem klást různé překážky (ať administrativní či jiné), které budou muset překonávat, aby své schopnosti projevili, je spousta těch, kteří to vzdají. A já jsem přesvědčená, že na tom tratíme my všichni.

Možná mohl někdo z předchozího textu vyvodit, že všichni zaměstnanci jsou otrávení. Ne, tak jsem to skutečně nemyslela. Je spousta zaměstnanců, kteří jsou ve své práci spokojení a to je v naprostém pořádku. Šlo mi zde jen o ty, kteří spokojeni nejsou a kteří by se rádi projevili jinak. Věřím, že je důležité, aby si každý našel místo (práci), které mu přináší pocit naplnění, smysluplnosti a spokojenosti. Někdo potřebuje tvořit, jiný zase pracovat s lidmi, třeba učit. Potřeby každého z nás jsou různorodé a to je dobře. Nemůžou být všichni intelektuálové. Pak by nebyl nikdo, kdo by upekl chleba nebo ušil oblečení. Jsem přesvědčena, že je vše dokonale zařízené, že vše dává smysl, jen je potřeba poslouchat náš vnitřní hlas. Ten nám nejlépe ukáže, kde je pro každého z nás to správné místo. Jestli se lépe cítím při stavění domů nebo třeba léčení lidí. Jen my sami víme, co děláme rádi. A bylo by fajn, kdybychom mohli bez nějakých zbytečných komplikací tento svůj vnitřní hlas následovat.

Jako v poslední době téměř pokaždé jsem se ve svých úvahách dostala hodně daleko od původního tématu, kterým byla brněnská secese. Ale berte to tak, že při quiltování nebo malování větších ploch mám spoustu času na přemýšlení. Tak přemýšlím a pak s tím pokračuji i zde.

Naposledy jsem tedy přemýšlela u tvorby tohoto polštáře:


Je velký 50 x 30 cm, zdobený volným quiltováním černou nití a také malbou textilními barvami. Základem byla bílá látka, jako téměř vždy. Když jsem obšívala jednotlivé tvary, zjistila jsem, že i v jejich případě je pro mě lepší je obšít volným quiltováním než klasickým šitím s podavačem. Dařilo se mi mnohem lépe držet tvar. Jediná linie, kterou jsem šila s patkou a zapnutým podavačem je rovná linie nahoře a dole oddělující černé meandry.
Zadní strana polštáře má tzv. hotelové zapínání, což jsou dva díly přesahující přes sebe a je v černé barvě.




A toto je dům, podle kterého výsledný výrobek vznikl.


Hezký den
Jana