Translate

pondělí 21. května 2018

Moje inspirace Fridou Khalo

Máme za sebou další kolo soutěže klubu Nestejných, jehož tématem byla Frida Khalo. Jak říká zakladatelka klubu, je to ženský protějšek čestného předsedy klubu Gaudího, kterým jsme se nechali inspirovat v úplně prvním kole hned po vzniku klubu. Pokud jste moje výrobky podle Gaudího neviděli, můžete se na ně podívat. Byl to sedák a polštáře.

Na Gaudího se mi ale tvořilo snáze. Jeho tvorba je daleko veselejší než tvorba Fridy Khalo. Ale vstoupil do toho ještě fakt, že Frida byla Mexičanka, že se na jejích obrazech často vyskytovaly různé listy a přírodní prvky, tak jsem téma pojala spíše tímto směrem. Navíc jsme mohli hledat inspiraci v celém jejím životě, nikoliv jen v umělecké tvorbě.

Využila jsem černou látku, kterou jsem si už před časem nastříhala na sedák. Původně sice měl být prošitý bílou nití (pozůstatek mého černobílého období), ale už jsem se k tomu nedostala a tak střižené díly zůstaly nevyužité. Dále jsem do výrobku potřebovala dostat barvy, protože hodně barev a květin na fotce bylo součástí zadání tématu. Moc květin jsem do výrobku nedostala (lépe řečenou žádnou), tak jsem alespoň přidala na fotce antúrii s jejím jediným ubohý kvítkem, které mi zrovna náhodou vykvetlo a ještě jsem přihodila pár kosatců. Ale zase mám na výrobku fialovožlutého motýla a oranžovou ještěrku s modrými puntíky. Tak bych řekla, že nějaké barvy tam jsou. Kromě aplikací jsem ještě doplnila barevnost volným quiltováním. Kromě černé jsou ostatní látky samozřejmě ručně barvené.

V podobném stylu jsem již jeden výrobek kdysi dělala a bylo to na téma "Za tajemstvím deštných pralesů". Tenkrát jsem se nechala inspirovat amazonskými indiány a jejich obřady s ayahuascou. Výsledný obraz můžete vidět zde.

Chcete-li se podívat na výrobky ostatních tvůrců, najdete celý blog zde. A také se v něm dočtete něco o Fridě a jejím nelehkém životě a uvidíte několik jejích obrazů.

A tady už je hotový sedák.









spodní strana sedáku


 

Přeji všem krásný den
Jana

čtvrtek 17. května 2018

Polštář zelenočerný

Od kombinace s hnědou, která se teď na mých výrobcích dost objevovala, jsem si odskočila k černé. Nebo spíš jsem se k ní vrátila. Vzala jsem totiž konečně nachystaný sendvič na polštář, abych ho přetvořila do nějakého hotového výrobku. Sendvič jsem měla nachystaný už dávno, už od mého černobílého období (tuším, že to byl konec minulého a začátek tohoto roku). Asi jsem v té době měla občas pocity, že bych měla ušít i něco v jiných barvách, než je černá a bílá, tak jsem sáhla po zelené. Ale jak je vidět, skončilo to jen u nachystání látky na quiltování, abych ji pak mohla odložit a vrátit se k černé a bílé. Ale teď už jedu zase v barvách, takže se dostalo i na zelenou. A když si tak občas prohlédnu věci, které dělám, nutno přiznat, že zelená barva v nich zabírá čestné místo. Vyskytuje se tam opravdu hojně. Sáhnu-li do ezoteriky, je zelená barva barvou srdeční čakry, tak si to můžu vysvětlovat tak, že tuto barvu potřebuju nasávat k jejímu doplnění, anebo to můžu pochopit i tak, že jsou to výrobky jdoucí od srdce. To už záleží na výkladu (a nejspíš si to vykládám hodně volně). V každém případě ji mám ráda a hlavně v podobě jarní zelené, takové té šťavnaté, které jsme si letos moc neužili, protože velmi rychle přešla do letní zelené a vzápětí do suché slámové. Naštěstí v těchto dnech díky dešti ožívá a pohled z okna je hned radostnější.

Od počasí se opět vrátím k polštáři a tady je:


Zdobený je pouze volným quiltem černou nití (bavlněná nit Triana). Zadní strana je pak celá černá.




Vzor jsem měla naplánovaný už od doby, kdy jsem šila tento polštář

Chtěla jsem, aby šly dobře zkombinovat, ale aby nebyly stejné. Pokud jste neviděli článek s tímto polštářem, najdete ho zde a kromě fotek polštářů s tímto vzorem v něm najdete také možné úpravy tohoto vzoru. A co se týká těch housenek (nebo jak to nazvat), co jsou na zeleném polštáři, tak ty můžete najít natočené u mě na YouTube na videu

Všem přeji krásný večer
Jana


úterý 8. května 2018

Celá sada taštiček a jedno pouzdro k tomu

Když jsem se chystala navštívit letošní Prague Patchwork Meeting, chtěla jsem si ušít novou kabelku, a to hned z několika důvodů. Jedním z nich bylo, abych byla rozpoznatelná pro případné zájemce (na PPM spíše zájemkyně) o případnou osobní komunikaci. Dalším důvodem bylo, abych jako kovářova kobyla nechodila bosa a tím třetím, ale vlastně nejdůležitějším, že prostě nějakou novou kabelku potřebuju. Jak se tak stává, plán mi nevyšel, protože mě na dva týdny před výstavou skolila nemoc a na šití jsem neměla ani pomyšlení. Tím ale netvrdím, že bych své plány naplnila, kdybych byla zdravá. Plánů mám spoustu a daří se mi naplnit zatím jen malou část. Je tedy naprosto možné, že bych i tento odložila. V každém případě kabelka není, ale plánovaná hnědofialová kombinace mi tak utkvěla v hlavě, že jsem ji musela uvést do života. A líbila se mi fakt hodně, takže nevznikl jeden výrobek, ale hned čtyři. Kromě barvy jsem na nich zkombinovala ještě vzory a klidně bych tyto vzory i barevnost mohla rozvíjet stále dál. Zatím ale tyto čtyři - dvě menší taštičky, jedna větší a jedno pouzdro. A abych nezapomněla, látky jsou samozřejmě ručně barvené z mé dílny. Takže jako téměř vždy - na počátku byla bílá, ze které díky barvení a quiltování vzniklo toto:


Tento typ pouzdra jsem už kdysi dělala a najdete ho zde




spodní strana pouzdra

Toto je větší taštička, kde jsem také zkombinovala oba quiltované vzory dohromady.




A tady jsou dvě menší, kde jsem na každé použila jeden ze vzorů.








Přeji všem hezký májový večer.
Jana

čtvrtek 3. května 2018

Barvící den

Jak název článku napovídá, strávila jsem den barvením. V obchodě jsem objevila další barvy, které jsem zatím neměla a pak jsem chtěla vyzkoušet barvy již jednou barvené ale nepoužívané a také trochu si hrát. Naznala jsem totiž, že nemám dostatek barevných látek na šití, tak jsem si musela nějaké vytvořit. A toto je výsledek mého celodenního snažení.


A teď to vezmu postupně.

Nové barvy, které jsem zkoušela, byly tělová a teplá černá. U tělové se dají využít snad jen první tři odstíny ze šestistupňové gradace, ale mě tedy téměř vůbec neoslovila. Možná někdy využiju ten nejsytější odstín, i když na mě je pořád hodně světlý. Ale nezavrhuji, třeba se někdy bude hodit.


Teplá černá mě naopak potěšila. Dosud jsem pracovala jen s černou (black jet) a s ní jsem moc spokojená nebyla. Vyznívá spíš jako ocelově šedá a navíc téměř ve všech odstínech stejně. U teplé černé je patrný rozdíl mezi odstíny, vzniká z ní pěkná šedá a určitě ji budu využívat. Stále ale trvá, že pokud chci skutečně černý podklad, tak černou látku kupuju, protože opravdu tmavého, sytě černého odstínu nedosáhnu. Nebo bych možná i po nějakých pokusech dosáhla, ale bylo by na to zapotřebí tolik barvy a také dost času, že se mi to finančně rozhodně nevyplatí. Zatímco jiné barvy v obchodech nedostanu nebo alespoň ne v takové krásné sytosti, u černé je to prostě jinak. A protože jsem praktický člověk, po zvážení všech pro a proti si ji raději koupím.

Zde je teplá černá a na další fotce je srovnání s černou.


vlevo black jet, vpravo teplá černá

Další barvu, kterou jsem zkoušela, tentokrát se jednalo o opakovaný pokus, byla čokoládově hnědá. Kdysi jsem si gradaci do své zásoby vzorů už dělala, jenže místo očekávané hnědé mi vyšla khaki. Protože  khaki se v té době mezi mé oblíbené barvy rozhodně neřadila, odložila jsem ji a zatím nikdy nevyužila. Na kurzu jsem ale u jedné účastnice mého kurzu barvení látek zahlédla, že si přinesla čokoládově hnědou a byla to přesně taková, kterou jsem chtěla. Rozhodla jsem se tedy, že jí dám ještě šanci a znovu ji vyzkouším.
Nachystala jsem si látky, namíchala barvu a už při pohledu do kelímku jsem zjistila, že je to zase khaki. Měla jsem ale k dispozici novou lahvičku s čokoládově hnědou a tak jsem ji otevřela a namíchala barvu z ní. A ejhle, výsledek byl jiný. 

Zde je nově nabarvená čokoládově hnědá z nové lahvičky a pod ní fotka, na které můžete vidět barvu se stejným názvem, ale z jiné lahvičky. Asi jim při míchání dávky trochu ujela ruka. 


vlevo výsledek původního barvení (prostě khaki), vpravo nové barvení

A protože se vám možná black jet, teplá černá i čokoládově hnědá zdají dost podobné, nafotila jsem je všechny pospolu, aby byl vidět rozdíl, který mezi nimi skutečně je.

nahoře čokoládová, uprostřed teplá černá, dole black jet

No a pak jsem si už hrála. Zbytky tělové, čokoládové a některé černé jsem nalila na jeden kus látky a vzniklo toto:


Dceři se to moc nelíbí a mně zase jo. Určitě přijde čas, kdy tento kousek využiju. Zatím jen nevím na co.

Pak jsem barvila zelenou a modrou.



Dále bronzovou a žlutou a nějakou kombinaci. Možná bronz se žlutou. Nebo se zelenou? Něco z toho, sama už přesně nevím.



A pak jsem si dala jednu malinu s bronzem a jednu čistou malinu. 


Chtěla jsem také jeden šedožlutý kousek, ale ta šedá vytvořila ze žluté spíš zelenou. Nevadí, i tak se mi líbí. 



Na chvíli mám nabarveno, rozhodně to ale neznamená, že mě třeba zítra nenapadne, že nemám z čeho šít. Ostatně ze žluté už je středový ubrus s ornamentem z minulého článku a z modré a zelené obdélníkový sedák. Je tedy vidět, že látky zpracovávám, že si je nebarvím jen na uložení do skříně, abych se jimi mohla kochat. I když taky to není špatná varianta. :-)

Hezký den všem
Jana


čtvrtek 26. dubna 2018

Ornament

Mám ornamenty moc ráda, ale ne často se najde příležitost, abych je použila. Teď se příležitost našla, nebo lépe řečeno já jsem si ji našla a vedle ornamentu jsem využila ještě i mé oblíbené meandry. Pokud si chcete přečíst více o meandrech a jak na ně, najdete celý samostatný článek zde.

Slíbila jsem před nedávnem mamince čtvercovou středovou dečku na malý kulatý stolek a když jsem přemýšlela, jak ji udělám, nechtělo se mi do nějakých jednoduchých vzorů, které jsem už hodněkrát dělala. Chtěla jsem něco neokoukaného, něco co nedělám často. A když to dělám pro maminku, tak nějak nehledím na čas, který to zabere. Vidět to třeba můžete na tomto běhounu, na kterém jsou také meandry, navíc doplněné zlatou patinou.  Ale zpět k dečce. Ornament a meandry zvítězily proto, že měla být jednobarevná, takže moc prostoru pro barevné vyjádření jsem zde neměla. A díky ornamentu a hustým meandrům jsem mohla docílit výrazného vzoru i na jednobarevném podkladu.


Jedná se o kousek, který na to možná nevypadá, ale byl by v poměru k jeho velikosti jedním z nejdražších v mém obchodě. Ty meandry jsou jsou totiž miniaturní a i při velikosti dečky 35 x 35 cm mi její prošití zabralo hodiny. Hodně hodin. Proto jsem se rozhodla, že ji v obchodě ani nebudu nabízet (třeba i v jiné barevnosti). Ne kvůli ceně, ale kvůli tomu, že bych to stejné už snad ani dělat nechtěla.

Aby byl výsledek hezký, tzn. aby ornamenty plasticky vystoupily z plochy, je nutné celou plochu okolo opravdu hustě proquiltovat. Výhodou při použití nití v barvě látky je, že vůbec není vidět, jak ty meandry vypadají. Když se vám někde překříží, taky to není problém, protože se to v barvě i vzoru ztratí. Takže vlastně nepotřebujete meandry dokonale ovládat. Jen je nutné je dělat opravdu maličké.

A abyste věděli, jakým způsobem postupovat, když chcete něco podobného vytvořit, fotila jsem průběžně pracovní postup a tady je.

1) Nejdříve jsem si vystřihla čtverec papíru odpovídající necelé čtvrtině výsledné plochy. Necelé čtvrtině proto, že okraj bude schovaný pod lemem a pak jsem chtěla ještě mírný odstup od lemu, tak jsem základ pro vytvoření vzoru ustřihla raději menší.


2) Vzor tvoří osm částí, z toho dvě jsou vždy proto sobě zrcadlově. Proto jsem vystřižený čtverec papíru přeložila po úhlopříčce, čímž jsem dostala osminu čtverce.


3) Na tuto osminu jsem si nakreslila ornament. Já jsem ho kreslila od ruky, ale můžete si najít nějaký třeba na internetu a v potřebné velikosti si ho vytisknout.


4) Nakreslený ornament jsem na řezací podložce pomocí skalpelu vyřízla. Stále pracujeme s přehnutým čtvercem, takže vyřezávám dvě vrstvy papíru.


5) Papír jsem rozložila přiložila na čtvrtinu přichystané látky. Tu jsem před tím přeložila na čtvrtiny a sklady přejela, aby se udělala zřetelná rýha. Od ní se teď můžu odrazit při umísťování vzoru.


6) Vzor jsem obkreslila bílou křídou v tužce na všechny čtvrtiny čtverce.


7) Vytvořila jsem sendvič a všechny čáry prošila rovným stehem. Tyto věci už šiju volným quiltováním, protože je to pro mě jednodušší. Ale samozřejmě je možné šít klasicky s podavačem a patkou pro rovné šití.



8) No a teď už jsem všechno kromě ornamentů proquiltovala a celou dečku olemovala.



A protože jsem nechtěla mít na lícové straně viditelné prošití lemu, zvolila jsem tentokrát jeho ruční přišití z rubu. Když už jsem věnovala tolik času prošívání, tak mě ta chvíle navíc rozhodně nezabila.

Hezký večer
Jana

neděle 22. dubna 2018

Druhý kurz Můj první art quilt

Minulý týden proběhlo druhé setkání se ženami, které měly chuť tvořit něco jiného než pevně dané a vypočtené patchworkové tvary, a to kurz Můj první art quilt v Brně.

Nejzajímavější na tomto kurzu je, že ačkoliv je nejvíce o svobodném projevu každého z nás, přicházejí na něj účastnice s největší dávkou obav. Ač to zní nelogicky, je to tak. Čím to je? Protože nejsem vševědoucí, můžu jen hádat, domýšlet se, dělat hypotézy. A výsledkem mého domýšlení se je, že jsou nervózní proto, že v oblasti art quiltu nejsou žádná pravidla. Nemluvím teď o technických záležitostech, jako spojit sendvič, prošít atd. Mluvím o estetické stránce věci. Zatímco v klasickém patchworku máte přesně dané bloky a zabýváte se už jen tím, jak je poskládáte nebo jakou použijete barevnost, v art quiltu nemáte dané nic. A tento nedostatek pravidel, která přesně vymezují prostor, v němž se můžete pohybovat (a vy máte zdánlivý pocit svobody), je pro spoustu z nás svazující. Když zrušíme pravidla, co máme dělat? Jak se máme chovat? Jak posoudíme, co je dobré a co špatné? Jak to zhodnotíme? Najednou se začneme potácet ve vzduchoprázdnu, které nám nedovolí dýchat a dostaneme strach. A přitom by to mělo být právě naopak. Když není nic, co by nás omezovalo, když nejsou žádná pravidla, může naše představivost roztáhnout křídla a rozletět se do výše a do dáli tam, kam ji klasický patchwork plný pravidel (jsme u šití, tak budeme dávat šicí příklady) nikdy nepustí.

Proč se tolik bojíme svobody? Proč kolem sebe potřebujeme tolik omezení? Dává nám to snad pocit bezpečí a jistoty, který je pro spoustu z nás tak důležitý? Potřebujeme mít nějakou přesně danou stupnici, na kterou se podíváme a podle ní určíme, zda je něco špatné nebo dobré? Nebo je prostě problém v tom, že jsme si nikdy vlastně nedovolili být svobodní a proto se svobodou neumíme zacházet? Říká se, že někdo "měl příliš svobody", což je chápáno v negativním smyslu, že se chová špatně a měl být dříve "svázán". Myslím tím svázán pravidly, příkazy, zákazy. Uvědomujete si, jak je v tomto spojení svoboda vnímaná negativně? Ale svoboda přece neznamená, že budu dělat hnusné věci. Svoboda s sebou nese naopak zodpovědnost. Alespoň já to tak cítím. Že budu dělat věci tak, jak to cítím uvnitř. Například nebudu nikomu ubližovat, protože se u toho necítím dobře. Jenže jsme my lidé dostatečně zralí na svobodu? Jsme ochotni naslouchat svému vnitřnímu hlasu, který určitě dobře znáte - říká se mu svědomí. Nebo nad sebou stále potřebujeme někoho, kdo nám bude říkat, co je špatné a co dobré - samozřejmě podle jeho názoru a potřeb, protože svému vnitřnímu hlasu nevěříme, nebo ho neslyšíme či nechceme slyšet? Vypadá to tak, že v naší republice většina z nás někoho takového potřebuje. Bohužel.

U mě na kurzu vám ale nikdo neřekne, co je správně a co špatně. Jediné, co tam po vás budu chtít, je otevřít se, neposuzovat, nehodnotit a jen tak si hrát. Svobodně a bez předsudků. Pokud máte na takové hraní chuť, v červenci se v Brně koná další kurz.

A tady jsou fotky quiltů, které začaly vznikat na kurzu minulý týden. Bylo to moc příjemné setkání a já všem účastnicím děkuji, že měly chuť se mnou strávit den a zkusit něco jiného, než na co jsou zvyklé.

Autorka: paní Kučerová

Autorka: paní Viceníková

Autorka: paní Zemanová

Autorka: paní Šimonová
Každý z quiltů je jiný, některému bude slušet lemování v barvě, která se objevuje na quiltu případně i v interiéru, pro který je quilt zamýšlený a některé budou vypadat lépe bez lemu, tedy začištěné tak, aby začištění bylo schované v rubu. To už ovšem záleží na jednotlivých autorkách quiltů.

Dodatečně doplňuji hotový quilt paní Viceníkové, který mi teď přistál v poště. Moc děkuji za zaslání fotky a tady je:

Vír od Dagmar Viceníkové


Přeji všem hezký den
Jana