Translate

pátek 29. prosince 2017

Sváteční ubrus

Od té doby, co se intenzivně věnuji textilní tvorbě, se v naší rodině často vyžadují vyráběné vánoční nebo narozeninové dárky ode mě. Pro dceru jsem na Vánoce šila tašku, kterou možná ukážu zde a možná jen na Facebooku, protože úplně nezapadá mezi věci, které dělám a které bych dělat chtěla. Ale moje maminka a moje dcera jsou jedny z mála, které mě přimějí dělat i věci, které bych pro jiného nedělala. Teď tu ale chci ukázat ubrus, který jsem vyráběla pro maminku. Nebyl to úplně tradiční vánoční dárek, protože neměl být zabalený pod stromečkem, ale měl zdobit vánoční stůl při štědrovečerní večeři.

Na internetu jsem viděla spoustu krásných vánočních ubrusů, spoustu krásných vánočních látek, ale...
Zjistila jsem, že nemám chuť kupovat vánoční látky. Že nemám chuť šít klasický patchwork a využívat vzory, které se tradičně využívají na Vánoce. Zbyla mi proto jediná možnost, navrhnout a vytvořit něco podle svých představ, z materiálů, které běžně využívám. Protože kupuju už jen černou a bílou látku, muselo to být něco z těchto barev. A k tomu samozřejmě připadaly v úvahu různě barevné nitě a textilní barvy. Ještě jsem mohla látky obarvit, ale to jsem úplně necítila jako tu správnou cestu.

Nejdřív chtěla maminka něco s červenou, do té se mi ale vůbec nechtělo a dohodly jsme se na tom, že bude ubrus laděn do tmavohnědé a zlaté. Jako základ jsem vzala bílou bavlnu, ale protože vím, že maminka není fanouškem čistě bílých ploch, musela jsem bílou dost potlačit. Takže jsem měla představu, jaký bude materiál, jaké budou barvy, ale vůbec jsem nevěděla co to bude. Když jsem narazila na kreslené vánoční baňky, napadlo mě, že udělám koule, které budou simulovat vánoční baňky. Nastříhala jsem si z papíru kruhy o průměru 20 cm a poskládala jich pět na pruh látky o velikosti 130 x 35 cm. A zjistila jsem, že se mi to nelíbí. Vzkřísila jsem tedy loňskou myšlenku na ubrus s nepravidelnými hvězdami a začala je kreslit na papír a skládat na látku, když šla kolem dcera. Prohlásila, že hvězdy se jí nelíbí, ať udělám ty koule, že to bude pěkné. Dala jsem na ni a pustila se do práce.

Kruhy jsem předkreslila vodou mizícím fixem (vydržel asi tři dny a i pak jsem musela jeho zbytky odstraňovat vlhkým hadříkem), zbytek byl od oka a od ruky. Samozřejmě, že jsem si předem zkusila tužkou do papírových kruhů nakreslit, jak by asi vzor mohl vypadat, ale na látku se mi ho kreslit nechtělo. Zbytečně by mě to zdržovalo a omezovalo. Záměrem bylo vytvořit volným quiltem do každého kruhu velké prvky (do každého samozřejmě jiné, protože to bylo od ruky) a pak je vymalovat hnědou a zlatou metalickou barvou na textil. Zbytek jsem pak chtěla vyplnit hustým meandrem a na tomto vzoru vytvořit patinu zlatou textilní barvou.


V průběhu práce nastaly dvě fáze, kdy už bylo možné ubrus použít, výsledek se mi líbil a nevěděla jsem, jestli celou práci dalším krokem nezkazím.
Nejdřív jsem měla ubrus ozdobený volným quiltováním bílou nití na bílém podkladu.




Když jsem tyto fotky dala na Facebook s tím, že je to polotovar, tak se ozvalo tolik pochvalných komentářů, že jsem z toho byla dost překvapená. Pro mě je to prostě takový normální bílý quilt. Dalším krokem tedy zklamu příznivce čistě bílých quiltů. Přišlo na řadu vymalování jednotlivých prvků textilními barvami v čokoládově hnědé a zlaté barvě. Zvolila jsem barvy metalické, protože je mám ráda a jsou takové slavnostnější. Vyfotila jsem stav, kde ještě vidíte obě varianty - s barvou i bez barvy.





A tady už je vymalované vše, co vymalované má být.


V této fázi nastal pro mě asi ten nejnáročnější okamžik, protože se mi malované kruhy s bílým okolím moc líbily a bála jsem se, že dalším postupem je můžu jen zkazit. Jenže jsem věděla, že se mamince bílou opravdu nezavděčím, tak jsem musela pokrčovat dál. Vzala jsem tupovací štětec, zlatou barvu a pustila jsem se do "špinění". Při prvních tazích jsem si řekla něco velmi neslušného, protože jsem měla pocit že celá práce, která do tohoto okamžiku trvala asi 18 hodin, je v pytli, protože jsem to úplně zkazila. Pak se ale projevila optimističtější část mého já, která mi sdělila, že vlastně o nic nejde, že je to přece jen látka a nějak to dopadne. Tak jsem v práci pokračovala a špinila (patinovala) jsem bílou část ubrusu. Když jsem skončila a přiložila zlatý lem, zjistila jsem, že jsem spokojená. Že se mi to fakt líbí.





Zlatý lem jsem udělala tak, že jsem nabarvila kus látky zlatou barvou a z ní nařezala proužky.

A zjistila jsem také, že by ubrus mohl klidně viset na zdi jako obraz. Rodiče mají jednu stěnu tmavohnědou, tak jsem to na ní hned vyzkoušela. Jedná se tedy o jakousi multifunkční textilii, která ve výsledku není ani moc vánoční, ale slavnostnějšího rázu určitě je.


A protože toto je v letoším roce i můj poslední článek, přeji všem, kdo se zatouláte na tento blog, krásný nový rok. Děkuji za přízeň a těším se na setkávání v příštím roce jak zde na těchto stránkách, tak i na Facebooku nebo osobně na mých kurzech.




úterý 26. prosince 2017

Volné quiltování - video (zídka)

Ne každý má chuť o Vánocích jen koukat na pohádky a zahálet, tak se vám třeba bude hodit video, na kterém můžete vidět další z mnoha vzorů pro volné quiltování.

Tento vzor jsem si sama pro sebe nazvala kamenná zídka a mám ho velmi ráda.
Je možné jej využít opravdu k simulování takové zídky, o což jsem se pokusila u tohoto quiltu nebo ho prostě využijete jako výplňový vzor. A ještě je možné ho vylepšit tím, že plochy vně kamenů budete prošívat tak dlouho, až se zcela zaplní. Použitím kontrastní nitě pak můžete dosáhnout velmi zajímavého a netradičního výsledku.



Pro mnohé z vás bude jistě výhodou tohoto vzoru skutečnost, že na rozdíl od většiny jiných vzorů se tento šije v řádcích. I tak bych vám ale nejdříve doporučila si ho zkusit nakreslit na papír, abyste přesně chytli do ruky jeho vedení. U stroje už to pak půjde jednodušeji.



Hezký večer
Jana

úterý 19. prosince 2017

Můj první art quilt - kurz

Na kurzech, které už pár let vedu,  jsem si všimla jedné věci. Hodně z Vás má pocit, že jejich nápady nejsou dost zajímavé. A buď je vůbec neuplatní, nebo je raději ani nenechají přijít. Často jsem zaznamenala přesvědčení, že nic nevymyslíte a musíte proto kopírovat to, co někdo vymyslel. Že nemáte dost talentu, dost schopností a tak dále a tak dále. Myslím, že tyto pocity známe skoro všechny. I já jsem si tímto obdobím prošla a stále mě občas napadá, jestli to, co vytvořím, je dost dobré, dost zajímavé a spousta podobných otázek, které ale ve své podstatě nejsou vůbec důležité.

Svou textilní činnost jsem pojala spíše uměleckým způsobem, což pro mě znamená, že vyjadřuji své představy a pocity. Kolikrát se probírám různými fotkami, nápady, nákresy a přemýšlím, co vytvořím. A v nějakém okamžiku ucítím hřejivý pocit u srdce, lehké mrazení a pocit "ano, to je ono". A i když se mi zdá, že třeba jiný motiv by mohl být zajímavější, vím, že ten pocit mi ukázal, kudy jít. Že to je přesně ta cesta, kterou se teď potřebuji vydat, aby vznikl v daný moment ten správný výtvor.

Trvalo mi, než jsem tomuto pocitu začala věřit, ale zvládla jsem to. Trvalo mi, než jsem přeskočila období, kdy jsem něco chtěla vytvořit, ale uvědomila jsem si, že tak to nikdo nedělá a svou představu jsem opustila. Ale už ji neopouštím a pomalu získávám důvěru v sebe sama. Vždyť každý z nás jsme jedinečný a právě tím, že tvoříme věci, které vycházejí z nás a z našeho vidění světa, tento svět jedinečným způsobem obohacujeme.


Pro Vás, které chcete zkusit tvořit podle sebe, ale nemáte k tomu samy odvahu, pro Vás, které potřebujete průvodce, které potřebujete alespoň mít pocit, že se můžete na někoho obrátit pro radu, pro Vás jsem se rozhodla vypsat tento kurz, který jsem nazvala


Můj první art quilt


Nejde o to, že bychom hned chtěly tvořit umění. Jde o to, abyste se v prostředí podobně naladěných žen odvážily přivést na světlo své vlastní představy. Budeme hledat tvar, který oslovuje právě Vás, barvu, kterou chcete použít. Budeme skládat obraz kousek po kousku. Nebudeme plánovat. Necháme se vést momentálními nápady a pocity. Budeme se učit, že nic není špatně. Že žádná technika není zakázaná. Že si můžete dovolit cokoliv, protože jediným člověkem, jehož názor je důležitý, jste Vy samy.



Budeme pracovat s technikou aplikací (raw edge aplique). Kdo s ní nemá zkušenosti, tak se vše samozřejmě na kurzu naučí.

Budeme si kreslit tvary, dělat šablony, vytvářet quilt, prošívat, prostě dělat vše tak, aby výsledkem byl textilní obraz, který ponese Vaši stopu.



Každá z vás bude mít jiný výsledek. Žádný obraz nebude stejný. To ovšem neznamená, že se nemůžeme navzájem inspirovat.

Pro účely tohoto kurzu nepotřebujete umět volně quiltovat. Krásné a zajímavé prvky je možné tvořit klasickým prošíváním s patkou.

Co potřebujete s sebou?
  • šicí stroj a pomůcky na šití (jehly, nitě nůžky, špendlíky atd.)
  • základní látku v barvě, která se vám líbí o velikosti cca  65 x 50 cm. Můžete si vzít více kousků a podle nálady vybrat až na místě. Volte látky jednobarevné, tón v tónu, jemnou batiku, prostě takové, které Vám dají prostor k dalšímu tvoření. Látky s dominantním výrazným vzorem tento prostor nedávají. 
  • barevně ladící nitě v různých barvách, abyste si mohli vybrat vhodné nitě pro prošití a kombinovat i barvy nití. Mohou být kontrastní nebo i tón v tónu. 
  • látku na spodní stranu sendviče o kousek větší, než je vrchní látka
  • kousky látek, které budete využívat na aplikace
  • papíry, tužku, nůžky na papír a pokud máte malé ostré nůžky, budou se hodit na vystřihování aplikací
  • máte-li ke stroji quiltovací stoleček, vezměte ho s sebou, bude se Vám s ním lépe pracovat
  • prodlužovačku
  • do Brna si vezměte přezůvky

Na místě budete mít k dispozici
  • výplň do quiltu
  • pavučinku potřebnou na aplikace
  • různé kousky ručně barvených látek na vaše aplikace, kdyby Vám Vaše zásoba nestačila
  • žehličku
  • řezací podložku, řezák a pravítka

Možná nestihnete ušít celý obraz, ale určitě si odnesete představu, jak byste chtěly, aby vypadal. A možná ho stihnete rychle a pustíte se do druhého. Je to individuální. Abyste ale mohly obraz zdárně dokončit, ukážeme si na kurzu začištění art quiltu tak, aby nebyl vidět žádný lem. Někdy se lem hodí, někdy ne. A proto je dobré umět obě varianty, abyste se mohly rozhodnout podle aktuální potřeby. 

Pokud by se Vám pro podklad líbila nějaká z mých ručně barvených látek, napište. Je to tzv. český FQ (fat quarter) za 100,- Kč.

Čas konání kurzu: začínáme v 9.30, konec předpokládám mezi 17. a 18. hodinou. 

Cena kurzu: 1500,- Kč

Termín a místo konání:  ty najdete v sekci "Kurzy"

Maximální počet účastníků kurzu je 6. 

Na místě bude k dispozici káva a čaj. 

Přihlášky posílejte na jana_dohnalova@seznam.cz. Přihláška je platná po uhrazení zálohy, která činí 700,- Kč na účet č. 2600650786/2010. Do poznámky uveďte své jméno, místo a datum konání kurzu a heslo "art quilt". Záloha je nevratná. V případě, že se kurz nekoná z důvodů na mé straně, všechny uhrazené platby vracím. Doplatek kurzu se hradí na místě. 

Vždy prosím nejdříve napište na výše uvedený e-mail a teprve po potvrzení volného místa posílejte platbu (ne naopak). Na přihlášky vždy odpovídám, pokud nedostanete odpověď ani v následující pracovní den, zkontrolujte prosím, zda jste zadali e-mail správně. Pokud jste nedostali odpověď, nejspíš jsem přihlášku neobdržela. 



úterý 12. prosince 2017

Modromodrá sada

Často se mi stává, že si nachystám látku na nějakou konkrétní věc - nabarvím, vytvořím sendvič, proquiltuju, a pak nic. Dlouho mi takto vytvořený polotovar leží doma, protože pro mě nejzábavnější výtvarná stránka je hotová a teď už na mě čeká ta pro mě méně zábavná, kterou je prosté šití výrobku. Z toho důvodu mám nejraději obrazy - art quilty. Tam se jedná především o tu výtvarnou stránku a ze šití je tam jen lemování. No není to úžasné?!

Ale pak přijde chvíle, kdy dostanu chuť započatou práci dokončit. Kdy už chci vidět výsledek. Taková chvíle nastala před pár dny. Konečně jsem se přiměla k tomu, abych dokončila kabelku, která dokonce nebyla jen ve stavu sendviče, ale v téměř hotovém stavu. Měla jsem vnější část a téměř hotovou podšívku. Chybělo ji jen sešít dohromady, sesadit s vnějškem a ušít ucho. Teď už se ale můžu radovat, protože je kabela hotová.

Je to už dlouhá doba, co jsem ušila poslední kabelku, protože na kabelkách je opravdu mnohem více samotného šití, i když příprava zdobeného materiálu samozřejmě také zabere dost času. Ale jak jsem psala, to se nepočítá, protože to je pro mě zábava. Na kabelky tohoto typu ale v jiných barvách se můžete podívat zde, zde, zde a zde. U této kabelky jsem ale upravila střih a prodloužila ucho, aby ji bylo možné nosit křížem jako messenger.

A když jsem byla už v tom šití a měla jsem dost obarvené látky v modrých barvách, proquiltovala jsem ještě další kus a vytvořila do sady ke kabelce malou a větší taštičku.
Jak kabelka tak větší taštička jsou doplněny o pevné dno v tmavomodré barvě, aby hezky stály a dno drželo tvar. Nemám ráda kabelky, u kterých se dno propadá a tím se bortí celý tvar. Proto dno zásadně pevně vyztužuju.
No a ta malá taštička, ta je na různé drobnosti nebo třeba na brýle.







Hezký večer
Jana

úterý 5. prosince 2017

Zase to kamení

Už jsem vám v jednom článku ukazovala dvě taštičky prošité vzorem, který připomíná kamení. Tento vzor se mi moc líbí a ještě ho u mě určitě mnohokrát potkáte. A co se mi na něm vlastně tak líbí? Líbí se mi jeho možnosti. Můžu tento vzor použít třeba stokrát a troufám si tvrdit, že pokaždé bude výsledek jiný. Může být jednobarevný podklad nebo třeba batikovaný, batika může být jen z barev tón v tónu a nebo z více různých barev, nitě můžou být pokaždé jiné - jednou kontrastní, jednou tón v tónu, prostě možností je opravdu velké množství. A mě baví zjišťovat, co se stane, když použiju světlejší barvu na prošívání, když použiju tmavší, která část se zvýrazní, prostě mě baví hrát si. Ale to už jsem tu psala. Celá moje práce je ve skutečnosti hra s barvami a vzory. Není to nádherné? Mně to nádherné připadá. A pokaždé se koukám s radostí na výsledek, který mi vznikl pod rukama. Stejně tak jsem se dívala i tentokrát. Látky jsem už měla nějakou dobu proquiltované, jejich fotky jsem vám už ukazovala na své facebookové stránce, a teď se mi podařilo z nich ušít taštičky, které vidíte zde.

Fialová je spíše tón v tónu a ta druhá naopak. Pro každého něco. Tedy pravda, pro milovníky béžové a hnědé to moc není. Ale třeba i pro ty časem něco vytvořím. A tyto dvě taštičky najdete u mě v obchodě na Fleru.










Hezký večer
Jana

úterý 28. listopadu 2017

Bílá a černá

Před nedávnem jsem tu uveřejnila článek s názvem Černá a bílá, v němž jsem ukazovala dva černé polštáře s bílým prošíváním. Tak teď je tomu skoro naopak. Černé prošívání na bílém základě doplněné černou zadní stranou.

Vznik těchto polštářů nebyl vůbec plánovaný. Když jsem jela na konci října na sraz patchworkářek z FB skupiny Patchworkářky do Prostějova, potřebovala jsem si nachystat nějaký sendvič na quiltování, abych měla na čem quiltování ukazovat. Vzala jsem si pro jistotu sendvičů více a mezi nimi byly i dva z bílé látky v takovém netradičním rozměru cca 32 x 52 cm. Na srazu jsem spíš povídala než quiltovala, i když taky jsem něco na přání ukázala, a tak jsem samozřejmě všechny nachystané sendviče nevyužila. Sice jsem si mohla sednout ke stroji a začít už tam něco tvořit, to já ale nedokážu. Na tvoření potřebuju klid a samotu, jinak se nejsem schopná soustředit. Anebo se do práce ponořím natolik intenzivně, že nevnímám okolí a pak každý pokus o rozhovor nebo každý dotaz beru jako nepříjemné vyrušení. A protože jsem na srazu nechtěla být nepříjemná, nechala jsem si tvoření na doma.

Při pohledu na nachystaný materiál jsem dostala chuť ho prošít černou nití. Stále raději sahám po černé niti. Nevím proč, ale hodně mě to k ní táhne. A co se týká vzoru, tak jsem využila prvky, které se používají spíše při kreslení. 
Musím přiznat, že jsem si quiltování moc užívala, líbilo se mi, jak vlastně nevím, co z toho bude a jestli se mi to bude líbit. A přidám jednu informaci pro ty, které se už účastnily mých kurzů - oba vzory jsem si nejdřív nakreslila na papír, abych získala jistotu v jejich vedení. Stačilo mi nakreslit si je jednou, dvakrát, protože už přece jen mám určitou zkušenost, ale nakreslila jsem si je. To jen pro ty, co stále kreslení podceňují.

Když jsem polštáře dokončila, prošla kolem dcera a povídá "Ty budou jen na ozdobu, že? Ta bílá není moc praktická." Podotýkám, že dcera má necelých 11 let a už v tomto věku jsme ji naučili hodnotit věci podle toho, co je a co není praktické. To mě přivádí k zamyšlení, zda opravdu vše musí být praktické. Nestačilo by, kdyby to bylo třeba jen hezké? Kdyby nám to dělalo radost?
Sama jsem se dlouhou dobu prala s myšlenkou, že je potřeba, abych dělala praktické věci, protože jinak to ode mě nikdo nekoupí. Musí to mít nějaký užitek, nějaký smysl. A za smysl a užitek jsem nepovažovala čistou prostou krásu. Pohled na něco, co nás zahřeje u srdce. Proto jsem se dlouho bránila obrazům a vznikl jen sem tam nějaký, ačkoliv bych jich ráda tvořila mnohem více.

Když se dívám na tyto dva polštáře a na obraz, který jsem ukazovala v minulém článku, tak si myslím, že mám už čistě praktické období za sebou. Už nemám chuť nechávat se omezovat tím, zda bude výsledek praktický či nikoliv. Už potřebuju dělat to, co cítím a přesně v takové podobě, jakou vidím ve svých představách. I kdyby to měla být čistě bílá předložka na chodbu, tak když budu cítit potřebu ji udělat, udělám ji.

A jak to tak bývá, když o něčem přemýšlím, narazím na nějaké vyjádření, na nějakou informaci k danému tématu. Stejně tak tomu bylo i teď. Ráda chodím do knihovny a kromě půjčování knih si občas ve studovně čtu časopisy. A v časopise Týdeník Echo č. 37 jsem narazila na rozhovor  s malířem Romanem Traburou, který dostal (pro mě) zajímavou otázku:

"K čemu obrazy dneska vlastně jsou?"

A jeho odpověď se mi velmi líbila.

"To je mi celkem jedno, tím se moc nezabývám. ...... Tehdy mě hodně oslovilo starořecké pojetí umělce jako média, skrze nějž promlouvají bohové. To se pro mne stalo vlastně krédem. Jako když píšeš báseň, když máš inspiraci, prostě musíš a je ti jedno, k čemu to je. Tohle pak řeší obchodník nebo kunsthistorik.".

Tak teď ještě najít toho obchodníka, který za mě bude řešit tu obchodní stránku věci.









Oba polštáře najdete v mém obchodě na Fleru.

Hezký večer
Jana

pondělí 27. listopadu 2017

Sluneční

Asi tak před dvěma lety jsem si vymyslela obraz - art quilt.. Měla jsem v hlavě jasnou představu a začala ji rychle uskutečňovat. Nejdříve jsem bílý čtverec proquiltovala vzorem různě velkých bublinek (koleček) a tím jsem taky skončila. Nebyla bych to totiž já, abych si nevymyslela něco komplikovaného, zdlouhavého a časově náročného. Občas se ale stane, že nadšení při časově náročných věcech po nějaké době vyprchá a věc pak zůstane nedokončená a čeká na správný okamžik.
Tento obraz čekal na správný okamžik dva roky, budu-li za správný okamžik považovat jeho dokončení.
Po quiltování, které jsem udělala bílou nití a které mělo za cíl pouze vytvořit kulaté obrysy, následoval štětec, barvy a vymalování každého kolečka. Umíte si určitě představit, jak to asi dlouho trvá. Možná neumíte, pokud jste něco podobného nezkoušeli. Takže jsem chvíli malovala, ale velmi rychle jsem zjistila, že akci, na kterou jsem chtěla mít obraz hotový, určitě nestihnu. Tím odpadl hnací motor a motivace (ano, termín je pro mě celkem významným motivačním faktorem). Obraz jsem tedy odložila a dělala jiné věci. Za čas jsem dostala chuť zase chvíli malovat kolečka a pak to zase přešlo. A pak zase. A zase. A tak to šlo asi dva roky.
Když už mi chyběl opravdu kousek, tak se ozvaly patchworkářky z Brna, jestli bych jim něco neposkytla na výstavu. Většinu těch zajímavějších věcí, které jsem letos vytvořila, už nemám, tak jsem se rozhodla, že obraz dokončím a společně s pár dalšími kousky ho na výstavu zapůjčím.
Díky tomuto pevně stanovenému termínu a mému slibu jsem obraz skutečně dokončila. Sama jsem za to velmi vděčná.
Možná byste teď čekali, že napíšu, že něco podobného už nikdy, ale fakt nikdy dělat nebudu. Ale když já nevím. Moc se mi tento způsob vyplňování prostoru líbí a abych pravdu řekla, ještě v dobách, kdy jsem měla vymalovaných pouze pár koleček, se mi už v hlavě honila představa nejméně dalších dvou obrazů tohoto typu. Takže je zcela možné, že se do nějakého zase pustím. Nebude to hned, protože nejbližší plány jsou trochu jiné, ale časem, kdo ví.
Velikost obrazu je 65 x 65 cm.
A pokud by vás zajímaly i jiné věci, které jsem zařadila do své sekce "artquilt", nakoukněte sem. Nejsou to jen nástěnné quilty, zařadila jsem tam i sedák, protože to tak cítím a protože si myslím, že podmínkou pro označení art quilt není to, že výrobek musí viset na zdi. A navíc jsme v oblasti textilu, který se dá využít opravdu mnoha způsoby.






Hezký den
Jana

pondělí 20. listopadu 2017

Do budoiru princezny Bosany

Už vícekrát jsem se zde zmiňovala o různých soutěžích, které probíhají na Fleru, a kterých se se svými výrobky ráda účastním. Ve skutečnosti mi vůbec nejde o soutěž. Nejde o to, že bych chtěla vyhrát. Ostatně výherce vlastně nic moc nezíská, kromě dobrého pocitu. Mám je ráda proto, že jsou pro mě výzvou. Vždy je stanoveno nějaké téma, které se má ve výrobku projevit a toto téma mě nutí jít jinými než vyšlapanými cestami, myslet jinak, spojovat věci, které by mě třeba vůbec nenapadly. Tyto soutěže jsou pro mě prostředkem, jak ze sebe dostat něco nového. Možná si řeknete, že si přece takové téma mohu stanovit sama. Ano, to je pravda. Třeba si můžu říct, že budu tvořit na téma les a něco ztvárnit. U těchto soutěží je ale navíc ještě jeden bonus, a to možnost vidět pohled dalších tvůrců na stejné téma. A vždy je velmi překvapivé, jak stejné téma každý ztvární úplně jiným způsobem. A to mi zase dává jakousi zpětnou vazbu, kdy se mohu na věc podívat tak trochu očima jiných a vidět něco, čeho jsem si třeba vůbec nevšimla. Vidět další úhly pohledu. To je velmi poučné, alespoň pro mě a rozšiřuje mi to obzory.

Ze všech uvedených důvodů mám tyto flérovské soutěže ráda. Jednou z nich je soutěž klubu Mařena (materiál řemesly napříč), která ovšem zřejmě končí. Je otázkou proč. Možná je to zkostnatělostí stávajících správců, kteří raději odepíší celou soutěž, než aby změnili postoj nebo předali otěže jiným. Možná je to nedostatkem tvůrců, kteří by byli ochotni tvořit jen tak, nebo kteří by si našli čas v nabitém kalendáři objednávek. Těžko říct. Já jen vím, že jsem z klubu na chvíli odešla proto, že jsem měla pocit omezování v rozletu. Že místo, aby zadané téma bylo inspirací, vyžadovalo se jeho doslovné ztvárnění. To se ale po malé revoluci v textilní sekci změnilo a popravdě řečeno, je mi velice líto, že tento klub možná končí. "Možná" píšu proto, že je ještě stanoven termín na debatu ohledně jeho budoucnosti. Ale nějak mám pochybnosti. Je mi to líto i proto, že pro tento klub byl důležitý samotný výrobek. Měl vždy vyčnívat nad tím, co běžně děláme. Jsem sice i v jiných klubech, ale tam je důležitost výrobku potlačena důležitostí fotografie. Bohužel je pravda, že jsme na netu a že fotka je to, co upoutává. Fotka je to, co případný zákazník uvidí nejdříve a co rozhoduje to tom, zda se zastaví, či zda půjde dál, aniž by se nějak zabýval vlastním výrobkem. Jenže mám pocit, že zajímavost fotky začíná být důležitější než zajímavost nabízené věci. To mě mrzí, protože pro mě je důležitá právě ta tvorba. Ale třeba je to signál, abych více vyšla mezi lidi. Abych nezůstávala jen ve virtuálním prostředí, ale zúčastnila se třeba nějaké výstavy.  Jedné takové malé výstavy se s několika svými výrobky zúčastním tento víkend. Bude to v Brně, na Vinohradech, v Klubu seniorů na Bzenecké ulici 19. Přijít můžete v pátek od 14 do 19 hodin a v sobotu od 10 do 17 hodin. Uvidíte tam výrobky od patchworkářek z Vinohrad a jistě i od dalších tvůrkyň.

Ale ještě se chci vrátit k Mařeně. Díky ní jsem vytvořila podle mého názoru většinu svých nejlepších věcí. Určitě mezi ně počítám tento a tento sedák, obraz inspirovaný amazonským pralesem a pak obraz na téma Keltové a Germáni.  Ne všechna témata mi úplně sedla, třeba tvoření na téma Jára Cimrman sice bylo vtipné, ale když vytváříte něco, o čem nevíte, jestli to vůbec k něčemu bude (tak jako všechny vynálezy Járy Cimrmana), tak byste z toho asi taky nebyli moc nadšení. Díky tomu jsem zjistila, že nejsem typ na vtipné výrobky. Beru to vážně a snažím se ze sebe vydolovat to nejlepší, co se ve mně v daný moment nachází.

A proč to všechno píšu. Samozřejmě proto, že vám chci ukázat výrobek do posledního kola Mařeny. Tématem tentokrát bylo Fimfárum od Jana Wericha a mohli jsme si vybrat jakoukoliv filmově ztvárněnou pohádku (tento ročník byl filmový). Já jsem si vybrala pohádku Tři veteráni, nechala se inspirovat pohádkovým královstvím laděným mírně do orientálního stylu a barevností královského rádce. Výsledkem je tento sedák do budoiru princezny Bosany.


Sedák má v průměru 45 cm, na výšku 15 cm, krásně se na něm sedí (jako ostatně na všech mých sedácích), vyplněn je EPS kuličkami (polystyrenové kuličky), které jsou umístěné v samostatném obalu. Je tedy možné povlak sundat a vyprat. 


Sedák je ušitý z ručně barvených látek a samozřejmě podle mého vlastního návrhu. 


Jak aplikace tak i vzor pro quiltování jsem volila tak, aby působily lehce orientálním stylem stejně jako pohádkové království.


Jak je u mě zvykem, nepoužívala jsem žádné drahé speciální quiltovací nitě. Zelená nit je úplně obyčejná PES niť Belfil-S a červená je bavlněná Triana. Prostě to, co mám běžně doma v šuplíku s nitěmi.
A aby spodní strana nepřišla úplně zkrátka, tak jsem ji také trochu ozdobila.




A pokud se vám líbí, je k zakoupení v mém obchodě na Fleru.

Jako pokaždé vyšel k tomuto tématu blog s výrobky všech zúčastněných tvůrců a podívat se na něj můžete zde. A jste-li registrovaní uživatelé Fleru, pak můžete pro výrobky, které jsou vašemu srdci nejbližší, i hlasovat.

Hezký večer všem.
Jana