Druhý kurz Můj první art quilt

Minulý týden proběhlo druhé setkání se ženami, které měly chuť tvořit něco jiného než pevně dané a vypočtené patchworkové tvary, a to kurz Můj první art quilt v Brně.

Nejzajímavější na tomto kurzu je, že ačkoliv je nejvíce o svobodném projevu každého z nás, přicházejí na něj účastnice s největší dávkou obav. Ač to zní nelogicky, je to tak. Čím to je? Protože nejsem vševědoucí, můžu jen hádat, domýšlet se, dělat hypotézy. A výsledkem mého domýšlení se je, že jsou nervózní proto, že v oblasti art quiltu nejsou žádná pravidla. Nemluvím teď o technických záležitostech, jako spojit sendvič, prošít atd. Mluvím o estetické stránce věci. Zatímco v klasickém patchworku máte přesně dané bloky a zabýváte se už jen tím, jak je poskládáte nebo jakou použijete barevnost, v art quiltu nemáte dané nic. A tento nedostatek pravidel, která přesně vymezují prostor, v němž se můžete pohybovat (a vy máte zdánlivý pocit svobody), je pro spoustu z nás svazující. Když zrušíme pravidla, co máme dělat? Jak se máme chovat? Jak posoudíme, co je dobré a co špatné? Jak to zhodnotíme? Najednou se začneme potácet ve vzduchoprázdnu, které nám nedovolí dýchat a dostaneme strach. A přitom by to mělo být právě naopak. Když není nic, co by nás omezovalo, když nejsou žádná pravidla, může naše představivost roztáhnout křídla a rozletět se do výše a do dáli tam, kam ji klasický patchwork plný pravidel (jsme u šití, tak budeme dávat šicí příklady) nikdy nepustí.

Proč se tolik bojíme svobody? Proč kolem sebe potřebujeme tolik omezení? Dává nám to snad pocit bezpečí a jistoty, který je pro spoustu z nás tak důležitý? Potřebujeme mít nějakou přesně danou stupnici, na kterou se podíváme a podle ní určíme, zda je něco špatné nebo dobré? Nebo je prostě problém v tom, že jsme si nikdy vlastně nedovolili být svobodní a proto se svobodou neumíme zacházet? Říká se, že někdo "měl příliš svobody", což je chápáno v negativním smyslu, že se chová špatně a měl být dříve "svázán". Myslím tím svázán pravidly, příkazy, zákazy. Uvědomujete si, jak je v tomto spojení svoboda vnímaná negativně? Ale svoboda přece neznamená, že budu dělat hnusné věci. Svoboda s sebou nese naopak zodpovědnost. Alespoň já to tak cítím. Že budu dělat věci tak, jak to cítím uvnitř. Například nebudu nikomu ubližovat, protože se u toho necítím dobře. Jenže jsme my lidé dostatečně zralí na svobodu? Jsme ochotni naslouchat svému vnitřnímu hlasu, který určitě dobře znáte - říká se mu svědomí. Nebo nad sebou stále potřebujeme někoho, kdo nám bude říkat, co je špatné a co dobré - samozřejmě podle jeho názoru a potřeb, protože svému vnitřnímu hlasu nevěříme, nebo ho neslyšíme či nechceme slyšet? Vypadá to tak, že v naší republice většina z nás někoho takového potřebuje. Bohužel.

U mě na kurzu vám ale nikdo neřekne, co je správně a co špatně. Jediné, co tam po vás budu chtít, je otevřít se, neposuzovat, nehodnotit a jen tak si hrát. Svobodně a bez předsudků. Pokud máte na takové hraní chuť, v červenci se v Brně koná další kurz.

A tady jsou fotky quiltů, které začaly vznikat na kurzu minulý týden. Bylo to moc příjemné setkání a já všem účastnicím děkuji, že měly chuť se mnou strávit den a zkusit něco jiného, než na co jsou zvyklé.

Autorka: paní Kučerová

Autorka: paní Viceníková

Autorka: paní Zemanová

Autorka: paní Šimonová

Každý z quiltů je jiný, některému bude slušet lemování v barvě, která se objevuje na quiltu případně i v interiéru, pro který je quilt zamýšlený a některé budou vypadat lépe bez lemu, tedy začištěné tak, aby začištění bylo schované v rubu. To už ovšem záleží na jednotlivých autorkách quiltů.

Dodatečně doplňuji hotový quilt paní Viceníkové, který mi teď přistál v poště. Moc děkuji za zaslání fotky a tady je:

Vír od Dagmar Viceníkové

Přeji všem hezký den
Jana